Ideální rozložení majetku podnikající rodiny

Minulý týden jsem se potkal s rodinou s potenciálním investičním majetkem přes 20 mil. korun. A ani o tom nevěděla. Jak je to možné? Pojďme postupně. Kdo je to dolarový milionář? Dle definice se jedná o investora, který disponuje minimálně 22 mil. Kč., které má volné a může je investovat. V České republice se v roce 2023 zvýšil počet dolarových milionářů o 5,2 % na 33 900 osob s celkovým majetkem 1,87 bilionu korun, viz článek idnes z 5.6.2024. Ve světě je takových dolarových milionářů 22,8 milionů osob s celkovým majetkem 86,8 bilionu dolarů.

Vraťme se k „mým“ potenciálním klientům. Jedná se o rodinu, která vlastní středně velkou obchodní firmu. Rodina přemýšlí, zda má volné peníze z firmy vyvést anebo je mají nechat na účtu ve firmě, aby měla firma dostatek peněz na nečekané výdaje. Další důvod, proč si nechat peníze ve firmě, je nutnost zaplatit daň z dividend, pokud by si nerozdělený zisk chtěli vybrat.

Na začátku naší diskuse jsem vnímal, že rodina uvažuje převážně v horizontu několika málo měsíců. Chtějí mít ve firmě dost peněz a nechtějí platit daně z dividend. Proto vidí spíše negativa z případného vyplacení dividend. Abychom se pohnuli dál, tak jsme se museli podíval na strukturu majetku rodiny, která byla následující:

Roční zisk firmy po zdanění asi 13 mil. korun. Na účtu nerozděleného zisku z minulých let 35 mil. Firma podniká bez úvěrů. Rodina žije z výplaty, kterou si vyplácí oba manželé. Dvě děti jsou na vysoké škole a o dění ve firmě se moc nezajímají.

Schůzku s rodinou jsem vyvolal já, a i přesto, že se už dlouho známe, tak bylo cítit nejistotu a jistou nervozitu. Rodina měla strach, že je chci donutit, aby volné prostředky ve firmě investovali do nějakého skvělého projektu s „garantovaným“ ziskem deset a více procent ročně. Musel jsem je uklidnit, že důvodem mé návštěvy je jim ukázat, že se svým majetkem v současnosti nehospodaří moudře a možná z jistého úhlu pohledu hazardují. Chvilku mi trvalo jim vysvětlit, že jestliže mají veškeré své investice ve svém podnikání, tak je to velmi rizikové. Poslední roky prokázaly, že může přijít cokoliv (covid, válka, politická nestabilita), a jejich podnik může být ve velkém ohrožení. Bez ohledu na to, v jakém odvětví podnikají. Stačí, že mají jednu firmu. Mají ji sice tzv. pod kontrolou, ale rizika ekonomická, politická ani přírodní nemohou mít pod kontrolou. Navíc skutečnost, že podnikají v České republice a bydlí v České republice, je samo o sobě velké riziko.

Co by mělo být u takové podnikatelské rodiny cílem? Cílem by mělo být snížit jejich ekonomickou závislost na firmě. Nejjednodušší způsob je vedle firmy budovat ještě jeden pilíř – investiční majetek, který pravděpodobně bude vytvářet menší výnosy než jejich firma, ale bude stabilnější a nezávislý na situaci v ČR nebo na schopnosti rodiny řídit firmu. Cílem je vytvořit takový majetek, aby v případě problému s firmou rodina mohla dál po finanční stránce fungovat.

Ideální cílové rozložení majetku takto bonitní rodiny by mohlo být asi následující:

Nemovitostní portfolio se dá vytvořit tak, že rodina rozdělí firmu na samostatný business a nemovitosti. Tím docílí toho, že sníží riziko případného problému ve firmě pouze na samotný business a nemovitosti budou ochráněny. Zároveň toto rozdělení přinese rodině další benefit v příjmu z nájmu, protože rodina by nemovitosti pronajímala firmě.

Investiční portfolio vznikne tak, že si rodina postupně, podle možností firmy, vyplatí zisk minulých let a začne postupně vytvářet první stupeň investičního majetku, tzv. Ochranu majetku. Tento první stupeň má za cíl ochranu bohatství pro současné a budoucí generace. Tato část majetku slouží pouze pro zajištění renty. O tuto část investičního portfolia by rodina nikdy neměla přijít a nikdy by se neměla rozdělit mezi rodinné příslušníky. Musí zůstat pohromadě a vyplácet základní rentu pro zajištění základního životního standardu pro členy rodiny a budoucí generace. Tato část majetku musí mít nekonečný investiční horizont. V této úrovni počítáme s hodnotou majetku do cca 50mil. korun. Toto portfolio musí být vyvážené s velmi širokou diverzifikací.

Teprve až se naplní první stupeň investičního majetku (50mil), tak se může začít budovat druhý stupeň investičního majetku, který má za úkol pomocí vyššího výnosu se stále ještě velmi vysokou úrovní zabezpečení rychleji budovat majetek rodiny.  Tento druhý stupeň investičního majetku má mít také 50 mil korun. Z něho se nevyplácí renta, proto může být toto portfolio zainvestováno téměř celé do akcií pomocí indexových fondů.

Z výše uvedeného vyplývá, že do 100 mil. korun investičního majetku nemá investor používat žádné investiční nástroje, které investují do jednoho nebo několika málo investičního aktiv. Jedná se typicky o všechny private equity fondy, venture capital, Credo fondy apod. Správně by prvních 100mil korun investičního majetku neměl investor investovat v žádném FKI fondu (Fondy kvalifikovaných investorů), které jsou v ČR tak oblíbené u většiny investorů. Důvodem je právě úzké zaměření těchto fondů na několik málo investičních projektů, tedy mají velké jedinečné riziko, které si investor s částkou do 100mil korun nemůže dovolit.

Při rozhovoru s rodinou jsme došli k závěru, že vybudovat takové rozložení majetku včetně investičního portfolia ve výši 100 mil korun je cesta na cca 8 let. Nicméně tato cesta jim dává smysl a pravděpodobně se jí nějakým způsobem vydají.

Nakonec bych se rád vrátil ke světovým dolarovým milionářům. Podle studie CapGemini, která pravidelně zkoumá rozdělení majetku bohatých rodin, mají bohaté rodiny majetek široce diverzifikován ve všech třídách aktiv.

Cílem je eliminovat jedinečné riziko, tedy že když bude nějaký problém v odvětví, ve kterém mám své investice, tak hrozí riziko, že mohu přijít o značnou část majetku. Tomuto riziku se rozumný investor vždy vyhýbá.