Past, kterou si Češi zamilovali

Češi milují firemní dluhopisy. Krásný příběh, vysoký úrok, schválení od ČNB — vše vypadá v pořádku. Po dvou letech přijde insolvence a zpráva, že se peněz pravděpodobně už nikdy nedočkáte. V roce 2025 takto skončilo 31,7 miliardy korun. Pětinásobek roku předchozího. A toto číslo poroste dál.

Představte si situaci. Svěříte své peníze firmě, která vám slibuje 7 % ročně. Prospekt schválila Česká národní banka. Web vypadá profesionálně. Poradce na schůzce se tváří jako bankéř.

Po dvou letech se probudíte do reality. Insolvence. A je velmi pravděpodobné, že o velkou část peněz přicházíte navždy.

Není to scénář. Je to životní zkušenost tisíců českých investorů — a každý měsíc jejich počet roste.

Trh, který za dvanáct let dvanáctinásobně narostl

Od roku 2012, kdy se uvolnily podmínky pro vydávání firemních dluhopisů, prošel český trh raketovým růstem. Z 11,6 miliardy v roce 2013 jsme se dostali na 145,1 miliardy v roce 2025. Více než dvanáctinásobek za dvanáct let.

Růst přitom nebyl plynulý. V roce 2017 přišel pokles. V roce 2019 další — z 66 mld zpět na 54 mld. Jenže pak přišel covid, banky zpřísnily úvěry, lidé v izolaci hledali výnos a firmy se naučily půjčovat si přímo od retailu. Od roku 2020 už trh roste každoročně a v posledních třech letech přibývá kolem 50 miliard nových emisí ročně.

Dvanáctinásobný nárůst za 12 let. Akcelerace přišla po roce 2020.

Současně s objemem rostl i podíl tzv. podlimitních emisí — tedy emisí do jednoho milionu eur (cca 25 milionů korun). Ty nemusí být schvalovány Českou národní bankou. Stačí inzerát, hezký prospekt a prodejní síť.

V roce 2013 byly podlimitky zanedbatelné — jednotky milionů korun. Dnes tvoří kolem 6 % celkového objemu trhu (8,7 mld v roce 2025). Vypadá to málo. Není. Tato menšinová část trhu má totiž nepoměrně vyšší úmrtnost.

Klíčové číslo: v insolvenci skončilo 16,5 % objemu podlimitních emisí — oproti 5,7 % u nadlimitních. Trojnásobek.

Mám ve své praxi jednoduchý princip. České firemní dluhopisy klientům neprodávám. Ani je nedoporučuji. Nejsou součástí portfolií, která stavím.

Pokud klient sám přijde s konkrétní nabídkou a chce vědět, co si o ní mám myslet, nabídnu mu placenou analýzu té emise — za hodinovou sazbu. Projdu firmu, prospekt, hospodaření, vlastnickou strukturu, refinancování. Výsledek dostane na papíře. Žádný střet zájmů, žádné provize, žádný tlak. Jen poctivý pohled na to, do čeho se chystá vstoupit.

Důvod je jednoduchý — hodina poctivé práce vám může uchránit milion. Někdy víc.

Rok 2025 — výbuch, který se dal čekat

Loňský rok přinesl rekord, bez kterého bych se v životě obešel. Objem dluhopisů, jejichž emitent vstoupil v daném roce do insolvence, dosáhl 31,75 miliardy korun. Pětinásobek roku 2024. A nejvyšší hodnota od roku 2013.

Za skokem stojí pády tří velkých skupin — SOLEK, RSBC a GEEN. Všechny tři vypadaly při emisi solidně. Žádná z nich nebyla typický „garážový“ podvodník.

Pětinásobný meziroční nárůst. A spousta dalších emisí teprve čeká na splatnost.

Celkem od roku 2013 takto skončilo 259 emitentů s dluhopisy v souhrnné hodnotě téměř 57 miliard korun. Skoro 57 miliard, které měly přinést rentu. Místo toho přinesly soudní spory a v lepším případě desetiprocentní výnos z konkurzní podstaty.

Dvě věci na tom čísle 31,75 mld nesmí uniknout. První: z této částky má 21,3 miliardy splatnost teprve v roce 2026 a později. To znamená, že velká část investorů ztrátu ještě formálně nepocítila — věří, že do splatnosti se „něco vyřeší“. Nevyřeší. Druhá: v insolvenci skončilo 60 firem, ale počet zasažených investorů jdou do tisíců.

A teď ta opravdu znepokojivá věc — 58 % firem, které nakonec skončily v insolvenci, před první emisí ani nezveřejnilo své účetní závěrky ve sbírce listin. Informace tam prostě nebyly. Komu to přišlo zvláštní, ten se vyhnul. Komu to nepřišlo zvláštní — a to byla většina — ten teď čeká u soudu.

Pojďme si rozebrat, co tyto firmy spojuje. A jak je můžete poznat dřív, než vám prodejce strčí pero do ruky.

Čtyři varovné signály, které byste měli znát

Z mé praxe vím, že většina investorů firemních dluhopisů se rozhoduje na základě dvou věcí. Výše úroku a sympatie poradce. To je málo. Tady jsou čtyři signály, které by měly rozsvítit červené světlo:

1.      Krátká splatnost u dlouhodobého projektu. 53 % vydávaných dluhopisů má splatnost do tří let. Firmy si půjčují krátkodobě na projekty, které svou povahou trvají deset patnáct let. Funguje to jen do té doby, než přijde nová emise. Pokud nepřijde, je problém. Velký problém.

2.      Třetina peněz padne na náklady. U podlimitních emisí jde až 30 % získaných prostředků na provize prodejců, právní služby a administraci. Investiční záměr dostane jen zbytek. To je matematika, která nemůže dlouhodobě vyjít.

3.    Úroky se zarovnaly. Dříve byl 12% úrok varovným signálem. Dnes už ne. Rozdíl mezi insolventními a zdravými emitenty se ztenčil na 1,16 procentního bodu. Ti rizikoví totiž pochopili, že přehnaný úrok vás odradí. Lákají vás na zdání velikosti, ne na výnos.

4.      Podlimitní emise jsou jiná liga. Emise pod jeden milion eur prakticky neprochází žádnou regulací. V insolvenci skončilo 16,5 % objemu podlimitních emisí oproti 5,7 % nadlimitních — trojnásobek. Pozor ale: 2025 ukázal, že se velké emise s prospektem ČNB taky dokáží skácet velkolepě (SOLEK, RSBC, GEEN). Razítko ČNB není záruka.

Pět nekalých praktik, které se točí stále dokola

1. Letadlo (Ponziho schéma). Staří investoři se vyplácí z peněz nových. Funguje, dokud chodí noví. Pak nezbývá nic.

2. Nafouknuté rozvahy. Firma vykáže jako majetek pohledávky, které v reálu nikdy nepřijdou. Účetnictví vypadá zdravě, byznys ne.

3. Prázdné skořápky. Vznikne firma s podobným názvem jako známá značka. Dluh skončí v ní. Skutečný majetek je jinde.

4. Tunelování. Předražené služby od spřízněných firem, dary spřízněným nadacím, nadstandardní provize. Peníze ven — investor zkrátka.

5. ČNB jako razítko. ČNB schvaluje formu prospektu. Ne kvalitu byznysu. ČNB neříká „investujte“ — říká jen „prospekt je formálně v pořádku“. To je obrovský rozdíl.

Pět věcí, které můžete udělat ještě dnes

Firemní dluhopisy jako produkt nejsou špatné. V zahraničí jsou běžnou součástí portfolia. Problém je v tom, jak se v Česku prodávají a komu. Pokud o nákupu uvažujete, projděte si těchto pět kroků. Zabere to hodinu. Ušetřit může miliony.

1.   Otevřete justice.cz. Najděte firmu ve sbírce listin. Pokud nezveřejnila účetní závěrku za poslední dva roky, končíte. Žádná diskuse.

2.    Zapomeňte, že prospekt schválila ČNB. ČNB nemůže za kvalitu byznysu, ani za to, že peníze utečou. To není její role.

3.     Ptejte se na refinancování. Z čeho se splatí dluhopis ve splatnosti? Z provozu? Z prodeje aktiva? Nebo z nové emise? Pokud z nové emise, je to letadlo.

4.    Zjistěte provizi. Zeptejte se přímo: „Kolik na tom vyděláte vy?“ Pokud uslyšíte 7–10 %, motivace poradce není ve vašem zisku.

5.    Prověřte si majitele. Obchodní rejstřík, LinkedIn, Google. Sériový podnikatel s historií krachů je sériový podnikatel s historií krachů — ať ho ten konkrétní projekt láká jakkoli.

Říkám to klientům neustále. Dluhopis není vklad. Banka má pojištění do 100 000 eur a kapitálový polštář dohlížený regulátorem. Firemní dluhopis není ani jedno z toho — je to půjčka soukromé firmě, která vám platí úrok ze své činnosti.

Pokud ta činnost selže, peníze jsou pryč.

Když ke mně přijde klient s portfoliem 30 milionů, dluhopisy v něm mají své místo — ale jen ty kvalitní, prověřené, státní nebo nadnárodní, případně dluhopisové fondy s širokou diverzifikací. České firemní dluhopisy v portfoliích, která stavím, nejsou. Pokud klient sám zvažuje konkrétní emisi, udělám mu placenou analýzu — ale rozhodnutí a riziko zůstává na něm.

Buďte zdravě paranoidní. Když na vás z reklamy svítí 8 % a hezký příběh, neptejte se „kolik vydělám?“. Ptejte se „kde a jak můžu o všechno přijít?“. Tu druhou otázku si nikdo z prodejců neklade. Vy si ji klást musíte.

Buďte trpěliví. Buďte systematičtí. A hlavně — buďte zdravě skeptičtí. Trh za vás práci neudělá.